Prvních deset let by Egon Bondy

Prvních deset let Reviews

• 
  Petr

  Jde o autorovy vzpomínky na vlastní život (a v menší míře na život jeho přátel - text je hodně sebestředný) v období 1947 - asi 1957. Z literárního hlediska nic moc, to je ovšem u deníků a autobiografií spíš pravidlem než výjimkou. Faktograficky velmi zajímavé, arciť poznamenané nespolehlivostí vypravěče. Například pasáže o pašování broušeného skla do Rakouska, tedy o pěších nelegálních výletech přes hranice a zpět v roce 1950, mi znějí neuvěřitelně, ale možná jen proto, že nejsem dostatečně obeznámen s historií postupného budování železné opony; koneckonců Bondyho pobyty ve Vídni jsou doloženy. Naprostá šílenost. Padesátá léta jsou ostatně fascinující: škoda, že jsme si o nich mohli přečíst vlastně jen propagandistická díla zleva (dříve) i zprava (teď).
  

  Neustále ve stínu války, ale i ve stínu pracovních táborů a masové politické perzekuce, jsme žili způsobem, jehož styčné body s beatniky byly be-bop, hard-sex, vagabondage, krádež, žebrota a antispolečenská aktivita všeho druhu, jen místo aut - která tu prostě nebyla - jsme kradli, vůbec co se dalo. Potulovali jsme se bez přístřeší [...:]

  Jojo. Sex, chlast, žebrota, surrealismus a do toho až chiliastická víra v komunismus, ovšem v ten ideální, ne v ten, k němuž se oficiálně hlásilo a směřovat se snažilo lidově demokratické zřízení tehdejšího Československa. U Bondyho je třeba počítat s velkou mírou zpětné stylizace, ale mnohá fakta jsou ověřitelná z jiných zdrojů.
  
  Zajímavým bonusem jsou letmé postřehy o dalších postavách: Záviš Kalandra, Adolf Born, Teige, ovšemže Hrabal a Boudník, Jana Krejcarová, pár zmínek o Werichovi. Cenná kniha pro Bondyho fandy a pro zájemce o detaily detailů moderní české historie. Ostatní to bude, obávám se, přinejlepším nudit.
  
  
• 
  Jakub Adamčík

  povinnosť pre bondyho fanúšikov