| Title | : | Matka |
| Author | : | |
| Rating | : | |
| ISBN | : | - |
| Language | : | Czech |
| Format Type | : | Hardcover |
| Number of Pages | : | 92 |
| Publication | : | First published January 1, 1938 |
Matka Reviews
-
Čapek mě nepřestane překvapovat...
Většinou si pobrečím v divadle, tentokrát pár kapesníčků padlo i při čtení. Jestli se to někde hraje, musím sehnat lístky.
V tomhle vydání mi sice chyběl nějaký kontext, doba, kdy drama vzniklo, nebo kdy a kde bylo poprvé uvedeno, ale jinak super. -
Pořád se utvrzuji v tom, že je Karel Čapek můj oblíbený český autor! Zamilovala jsem se do Obyčejného života a teď i do Matky. Příběh je to smutný, ale krásně napsaný. Hlavní myšlenkou je nesmyslnost válek. Vždyť bere matkám děti.
Doporučuji!! -
Velmi smutne citanie. Ako matka sa na to asi divam inak ako muz. "Ja tomu nemozem rozumiet" ako povedalo jej 5 deti.
-
Božínku, to bylo dojemný. Bez ironie. Stárnu. Zatím nejlepší Čapek, ještě tendle tejden pošlu mámě smsku!
Jediný co bych vytknul, je to, že se matka nakonec nechá zviklat a pošle svýho posledního syna taky do války. Trochu to celý připomíná Sartra pro nenáročný, což ale neni nic špatného. 9/10 -
Zde si dovolím jen citovat z jednoho filmu - „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem."
-
To be honest, if my classmate was ready for once and he actually had read this book and prepare his review, I wouldn't propably even thought about reading this book. But luckily for me, my classmate had done shit (thank you, dude, for your non-existent activity in literature classes :D ) and I convinced myself to reading it, because I wanted to know what it is about, so I downloaded it online into my phone and read it during my school classes.
AND BOI, IT REALLY WAS SOMETHING, LET ME TELL YOU.
I mean, I knew Karel Čapek's style of writing and type of stories and some of his hidden meanings behind his texts, but he really got me unprepared with this story.
I really enjoyed the plot and how the story was written in a form of a script and it really had some of mindblowing lines and scenes that made me shift my attention away and just staring into space thinking "what the hell just happened?".
My favorite character? Well, that is kinda hard to choose, but if I have to, I'd say that my favorite one was propably Tony or maybe even Kornel (yes, this little dipshit with a running mouth).
I really got a goosebumps when Mother was talking to her dead husband and her oldest son and then the second oldest one came here and said "Hi, mom. Hi, dad. Hi, brother." I. WAS. SHOCKED. BECAUSE. IT. WAS. ONLY. AT. THE. BEGINNING. OF. THE. BOOK?
But anyway I really loved how Mother could hear and speak to her dead family members and how she was trying to tell them why the reasons for their deaths weren't that important and how she only wanted them to be here with her. On the other hand, those arguments they were trying to shield their deaths had something in it, for example that cure in the Africa? Totally woth it, it sure helped a lot of people after, but hey, I'm not so sure about that flying record or deaths of Peter and Kornel in the civil war. (I absolutely loved how those two were twins and how they were constantly arguing with the other one since they're little kids and how it escalated into being on the opposite sides during the war... like, it is kinda heartbreaking, not gonna lie)
Anyway we were able to see the fear in Mothers reactions and actions when the only one left was the youngest of her sons - Tony. I really liked this boy, like he... he was kinda representing the last faith... tha last faith during a civil war and how people were holding towards anything that could save them at least another day.
The ending? That got me. That thing with kids and how they were shooting them into their backs while they were running away with tears streaming down their faces full with fear? Damn it with my imagination, but I was able to see it in front of my eyes as a freaking movie, cold sweat on my palms, that was horrrible.
So yeah, overall I really enjoyed the reading and I think this is something you should read in your life at least once. Plus the book is not that long, one afternoon and it's over, but you'll thinking about it for days later. -
celý jsem to probrečela
-
I have really loved this book. Matka is an antifascist story, also showing the conflict between a biological mother and the homeland as a mother, regarding their children in the context of an ongoing war. You will find lots of symbolism, like the chessboard with a configuration of pieces showing a problem for which there is no possible winner.
-
3,5/5*
-
"كنتُ أفهمكم كل الفهم عندما كنتم صغارًا، هل تذكر يا أوندريه، كنتُ وأنا في البيت، أعرف من منكم أصيب بجرح في ركبته، رغم كونه خارج البيت، فأهرع إليه في الحال، وعندما كنتم تجلسون حول المائدة، كان ينتابني شعور قوي في أنكم أنا، كل ما كنتموه هو أنا، لقد تحسستكم بكل كياني، هؤلاء الأولاد هم أنا. والآن أسمعكم تقولون لي: أماه، أنتِ لا تفهمين هذه الأمور، ريتشارد! ما هذا الشيء الغريب الذي دخل رؤوس هؤلاء الأولاد ليكونوا.. ضدي؟".
"توني: ماذا جرى مع بيتر؟.
كورنيل: لا أدري، إنّه معتقل في مكان ما. لم يكن له أنْ يتدخل.
توني: أنت أيضًا تتدخل يا كورنيل.
كورنيل: نعم، ولكن مع الجانب الآخر، وفي هذا فرق.
توني: أي فرق؟.
كورنيل: نحن إلى جانب النظام.. وخير الأمة...
توني: بيتر أيضًا إلى جانب الخير للناس، ومع ذلك اعتقلتموه.
كورنيل: لأنه تصور هذا الخير على نحو ��غاير..."
"نحن الأحياء لا بد لنا أنْ نتغير، ونتغير كثيرًا، أما أنت فلا، أنت لم تتغير أبدًا".
"صوت من مكبر الصوت: (صوت نسوي) هذه جريمة، لقد حدثت جريمة منافية لجميع الشرائع. لقد ديست كل العهود، وحدث أبشع انتهاك لها، سماع، سماع، سماع: لقد قامت جيوش أجنبية، من دون إعلان حرب ضدها، من دون أي سبب، ودون أية مفاوضات معينة، باجتياز حدود بلادنا، وراحت المدافع والطائرات الأجنبية تقصف مدننا، بدون سابق إنذار، وبلا مبرر، دون أنْ يكون هناك إعلان حرب، لقد استغل العدو لحظة ضعف قاتلة في صفوف شعبنا، جراء حربه الأهلية التعيسة، فراح يهاجم أراضينا بحجة أنه قادم لإعادة النظام. ترى من أعطاه الحق لذلك. ما الأسباب التي تسمح له بالتدخل؟، قطعًا ليس هناك من سبب ولا من حق. إننا نناشد العالم أجمع، عبر المذياع. فسماع سماع لقد قامت جريمة لا توصف!.
إنّ شعبنا، شعبنا المنهكة قواه، شعبنا البائس، يُقضى عليه كحيوان.
الأم: (تغلق المذياع) ما لكِ تصرخين بي؟ أنا لا أريد سماعك، جريمة! جريمة، ألم يكن قتل بيتري جريمة؟، ألم تكن تلك جريمة؟ حين توجب على كورنيل أنْ يموت، كورنيلي أنا، وبيتري أنا، أنتِ التي تخبرينني عن الجرائم، أنا. أنا من يعرفها حق المعرفة. أنا الأم، فأكثرها اقترف بحقي. صحيح أنكِ لم تعرفي أبنائي، لكن لو قُدّر لكِ أنْ تري كيف كان هذا المكان مملوء بهم لكنتِ صرختِ بوجه العالم. أنا أيضًا صرخت، وهل تعتقدين أنّ أحدًا ما قد أجابني؟".
"الأم: لأن ذلك لا يتلاءم مع طبعك يا توني؛ لأنك ضعيف بالنسبة للخدمة العسكرية؛ ولأني لا أريد ذلك يا بني، وكفى.
توني: أرجوك لا تزعلي مني يا أمي.. ولكن في.. الواقع.. انظري، إنَّ المسألة متعلقة بكل شيء.. بالوطن..بالشعب..
الأم: وأنت من سينقذ الشعب؟ أليس كذلك؟، بدونك فإنّ الأمر لن يكتب له التمام، صحيح؟ لا يا فتاي. لا أعتقد أنَّ وجودك هو الذي سينقذ الموقف.
توني: لو أنّ كل أم تكلمت بهذا الشكل...
الأم: لما كنتُ لأندهش منها يا حبيبي، هل تعتقد أنَّ بإمكان الأم أنْ يُسلب منها أبناؤها الواحد تلو الآخر؟ لو أنها سمحت بذلك لما عادت أمًا يا فتاي.
توني: ولكن في حال قيام حرب فظيعة كهذه يا أماه...
الأم: لست أنا السبب في قيامها يا توني، وليس من أم تسببت في قيامها، فنحن الأمهات يا بني، لم يسبق لنا أنْ أشعلنا أية حرب، أبدًا، وكل ما هناك أننا ندفع بأبنائنا ثمنًا لها". -
A mother of five sons can talk to dead family members in her husband's private office. Every man in this family is driven by a "higher cause" (the nation, progress, freedom...) and one by one, they die for it. All deaths are quite gruesome: There is a planecrash and a horrible tropical disease, but most die violent deaths as colonial offciers, revoluntionaries or reactionary officers. In the end, only the weak and dreamy youngest son is left when the country is attacked and all men are called to arms. The dead want him to join the fight, seeing this as his shot at fulfilling a higher cause while the mother doesn't want to sacrifice her last son...
Čapek's message about men inflicting pain and grief onto others in the name of "higher causes" while being utterly oblivious to the needs of others - namely the women - is not really subtle, it did not tell me something really new, but the play is nonetheless powerful. The mother asking whether her needs and grief don't matter made me sad and angry. Yes, the characters might be a bit stereotypical, but if one reads them rather as symbols for specific positions than persons, it still works. So if you like politicially engaged literature from the interwar period, this one might be worth a try. -
3,5*
-
Karel Čapek je prostě nepřekonatelný.
Tohle je něco k čemu snad ani nejde nic napsat, nic doplnit, protože už je to dokonalé tak jak to je. -
Hra o mužském a ženském pohledu na život, potažmo na válku. Ukazuje těžký úděl žen, hlavně matek, za války. Matka do poslední strany odmítá poslat své poslední dítě do války. Nakonec ji však situace v zemi, kde umírají nejen vojáci, ale i civilisté včetně dětí a žen přesvědčí a dovolí svému poslednímu živému synovi jít a bránit svou zemi. V díle vystupují i mrtví členové domácnosti - ze začátku jen manžel matky - válečný hrdina a nejstarší syn Ondřej, který zemřel v Africe při výzkumu zákeřné nemoci. Mezi mrtvé se postupně přidají i další tři synové - pilot Jiří, který chtěl udělat s letadlem světový rekord a dvojčata Kornel a Petr, kteří oba zemřeli v občanské válce, každý však s jiným přesvědčením.
Všichni muži v matčině životě chtěli něco velkého dokázat, toužili po úspěchu a uznání. Matka, jakožto žena tohle nikdy nedokázala pochopit. Pro ni byla rodina vždy na prvním místě. O svého nejmladšího syna Toniho se proto úzkostlivě starala, bratři honebrali jako sobě rovného a sám Toni neměl rvačky a zbraně rád, zkrátka nesdílel jejich přesvědčení o životě. Přesto však nakonec Toni touží jít ven bojovat a bránit svou zemi před cizím státem (paralela k obraně ČSR před Hitlerem). Autor dílem chce ukázat na hrůzy války, ale zároveň apeluje na společnost, aby nebyla pasivní a bránila svou vlast.
Dílo mě velmi zaujalo, má překvapivý konec a člověk nad ním hodně přemýšlí. -
Čapkova Matka mě vytrhla z přesvědčení, že drama nejsou nic pro mě a stala se jednou z nejlepších knih, jaké jsem z povinné četby zatím přečetla.
Matka je divadelní hra, navíc velmi krátká, a tak ji člověk přečte bez problémů za jeden večer. Je napsána jednoduchým přesto poutavým jazykem, nemá nikterak složitý děj ani postavy. Přesto ve mně něco zanechala. Ukazuje totiž válku z pohledu, o kterém se často nemluví. Zachycuje ztrátu, niterní pocity matky, které nemusí být vztaženy jen na válku. V dramatu najdeme také naprosto odlišné politické názory dvou dvojčat, což mluví snad za všechno. Rozsáhlé úvahy nad zbytečností či snad nutností boje jsou jednou z nejsilnějších částí. Tou ale úplně nejsilnější je ona známá poslední věta, kterou jsem četla s husí kůží a i přesto, že jsem ji znala, po jejím přečtení dostala úplně nový rozměr a sní i celá hra.
Pro jednou jsem ráda za to, že jsem znala pointu celého příběhu, protože díky tomu, že mě zaujala, jsem konečně sáhla po knize od jednoho z největších českých literátů (a rozhodně ne naposledy). -
Vrcholná a zralá tragédie autora, který jí opět stvrdil svou genialitu. Jediné, co bych hře vytkl, je poněkud málo pravděpodobná smrt syna Jiřího - pokud by časově došlo k válce dříve, byl by jeho skon očekávatelnější - takto je série mordů dost okatá. Zajímavé je propojení reálného světa s podsvětím mrtvých, kteří v dramatu vystupují jako entity bez jakéhokoli rozdílu ve srovnání s živými. Jejich komunikace s matkou je plná skvělých myšlenek a poněkud hořký, ale pravdivý zůstává fakt, že ani silná víra a vroucí modlení nezabrání tomu, aby matka postupně nepřišla o další členy rodiny. Podnětná je i účast mrtvých na "živé" válce, kdy synové tvrdí, že "ještě stále chceme, aby naše věc zvítězila. A ještě můžeme všechno prohrát - i po smrti. (...) Jde i o nás; kdyby se ta válka prohrála - pak jsme umřeli nadarmo, my všichni a pak by nezbylo nic... ani po nás mrtvých, maminko."
-
Kniha se mi líbila, ačkoliv byla smutná. Matka vede dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny. Má 5 synů. V dramatu je postaveno dvojí pojetí života: mužský princip, který směřuje k plnění nadosobních úkolů, přesahujících lidské soukromí a ženský princip, soustředěný na zachování života.
Chápal jsem matku, která brání Tonyho, aby nešel do války, poněvadž by přišla o všechny členy své rodiny a zůstala by sama. Z druhého hlediska jsem také chápal ostatní členy rodiny, kteří matku přemlouvali, že je nutné, aby Tony bránil svoji vlast. Závěr knihy byl pro mě překvapivý.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Kdyby se za vlast neplatilo životem... kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu, víš? -
Konflikt mezi mužskou touhou něčeho dosáhnout, splnit si sen a povinnost a třeba se i obětovat a touhou matky, aby její děti přežily. Mrtvé postavy později trochu litují, že nežily déle a nedosáhly toho, čeho chtěly. Ale i přes to jde poslední živá postava plnit svou povinnost do války za vlast. Konflikt mezi ženským a mužským pohledem na svět.
-
It feels almost sacrilegious to rate this play so low, considering what a noble cause (a rallying cry for resistance against fascism) it was written to serve back in the day.
But the symbolic trumping the psychological so completely hurts drama, and even as a philosophical argument between proverbial masculine and feminine ideals third act doesn't seem that stimulating, instead feeling overextended, somewhat circular. -
Tohle byla síla... téma, které se může zdát všední - každý den nějaká matka ztratí manžela či dítě. Ale přesto je to téma, které bude vždy aktuální. A nefigurovalo tu jen opuštění matky kvůli hrdinství. Byla tu vidět strašlivá obětavost vůči těm, které milujete. Je smrt ve jménu hrdinství sobectví vůči těm, kteří vás milují a vy jste je zanechali samotné?
-
Není slz,
co omyly by tváře
těch co za mír padli,
však nemůžeme nechat sil,
byť znamenalo by to ztrátu klidných chvil.
Matky synů a dcer
vysílají do neznáma lásku svojí
co pod srdcem vyrůstala.
Teplo srdcí vystřídá chlad,
ale za souzvuku našich těl,
podlehne ta děsivá vřava děl.
Z krve vyroste pak nový květ
a lepší snad bude ten nový svět. -
Nedivím se, že se Matka považuje za Čapkovo vrcholné dílo (nehledě na to, že bylo jedno z posledních.) Je to strhující, živé, věrné, uvěřitelné a nesmírně teskné dílo, jenž svým koncem geniálně podtrhne celou Čapkovu tvorbu. Absolutní hodnocení je v tomto případě na místě a doporučuji všem, kteří mají rádi dramata plná lidskosti a uvěřitelných, přesvědčivých postav.
-
4/5*
Podle mého asi zatím nejlepší knížka od Čapka, kterou jsem zatím četla.
Vhodná do seznamu maturitní četby. Čte se příjemně rychle a děj není vůbec složitý a navíc je kniha velmi krátká.
Čtení jsem si užila. -
Můj první Čapek myslím, že jsem si vybrala správně. Konec se mi hrozně líbil a vyobrazení ženského a mužského principu obzvlášť. Slyšela jsem aj názory na dílo, soudící podle dnešních standardů, nemůžeme soudit něco z doby minulé vů��i dnešku.
