Lucemburská zahrada by Michal Ajvaz

Lucemburská zahrada Reviews

• 
  Taghreed Jamal El Deen

  لم أكملها .. محاولة لاختراع رواية عميقة من لا شيء، أعتقد أن الكاتب ممن تنتابهم تهيؤات وهلاوس أحياناً، وقد تجلّت له فكرة الرواية في إحدى نوبات الوحي تلك.! 🤷🏻‍♀️
• 
  Lukáš Palán

  Michal Ajvaz alias Kundera číslo dvě žije, už napsal prý něco kolem dvaceti knih, ale ty jsem samozřejmě nečetl, abych nebyl ovlivněn při hodnocení jeho dvacáté první knihy. Tomu se vážení říká objektivita.
  
  Lucemburská zahrada je příběh francouzského učitele, který se omylem upíše a napíše do google místo BIG TIT MILF ASSFUCK jakési podivné slovo, které ho dovede na stopu podivína Rosse, který byl očividně ještě víc mindfuck než Iveta Bartošová po jedenáctý dopoledne.
  
  Zápletka tedy pořádnej horor a mohlo z toho být solidní drámo, jenže Ajvaz se projevuje jako mistr literárního smyku a po celkem nadupané první kapitole hodí odbočku do Hry o trůny, kdy postavy blekotají nesmysly v řeči podobné té, kterou používal kolega Spacák, když jsem ho vodil z hospody domů. Jelikož této řeči rozumí jen hospodský od nás z vesnice, který Spacákovi vždy po několika zvucích donesl pivo a jelikož se tento hospodský v knize nenachází, bylo celkem brzy jasno, že to byla kapitola naprosto k ničemu. V tento moment jsem si říkal, že bych se měl asi vrátit k nějaké solidnější literatuře, jenže jsem se překonal a při dalším závanu průjmu jsem knihu opět odnesl do své velké kachlíčkové mozkovny.
  
  Dobře jsem udělal. Poté, co jsem přežil několik patafyzických popisů toho, jak šílený znuděný francouz chodí zmateně po zahradě a nemůže najít bagetérii, dostavilo se další otočení o devadesát stupňů a na scéně byl milostnej román a lá Nabokov (čti NAbíjet BOKOVku). Učitel začne prcat další šílenou buchtózu, společně vedou řeči, u kterých by se přestal smát i Karel Nešpor a vše směřuje z fantasy zpět do klasického dilematu bílého muže s bílým penisem, jenže to by nebyl Auvajz aby to nevyšperkoval mindfuckem jako od Lynche.
  
  Dostáváme se tedy do bodu, kdy manželka zosnuje plán odvety jako by zrovna vylezla ze semináře pro Nejdebilnější pomsty a v ten moment už můj mozek skoro přestal fungovat a jen jsem sledoval, jak moc dokáže Ajvaz vyšperkovat tuhle fantasmagorii, ve které se všechny postavy chovaly, jako by v celý Francii došly croissanty. A samozřejmě, že se mu to vede dobře. Tak dobře, že jeho postavy se, cituji, "cítí jako postavy z amerického seriálu LOST."
  
  Dostáváme se tak na Svatou Lucii, zápletka, kterou bych už v ten moment nedokázal vymyslet ani já s třemi lahvemi Becherovky nabobtná ještě o jeden další level a to už jsem pak kroutil hlavou tak urputně, že jsem knížku musel číst jen když byl tenis v televizi, aby si ostatní nemysleli, že jsem idiot.
  
  Dodržujíc nepsané pravidlo "když píšeš o francouzích, každá blbost musí skončit ještě blbějc než jak probíhala" to Ajvaz utne a to už bylo moc i na mě (a to jsem četl už dost magického realismu a navíc umím i tři nebo čtyři čarodějnický triky).
  
• 
  Suhrob

  The short novel starts promising - a philosophy professor accidentally stumbles on a constructed fantasy language that somehow (in the strongest Sapir-Whorf sense possible?) temporarily opens his perception to a heracleitean/buddhistic flow-nature of reality and gets him romantically involved risking his marriage.
  
  Midway the novel shifts somewhat in tone and provides contrived explanation for (almost) everything. The closure is then mediated by the russian theoretical physicist Irina in the jungle-overgrown simulacrum of Paris (sounds great but comes quite ad-hoc. Hats-off for well written parts about how working in theoretical physics feels like).
  
  Due to some of this structural problems (it really sounds like 2-3 neat ideas glued together) it was a bit let down... But heck I somehow really like Ajvaz. He writes really well and feels like a 21st century Borges, exchanging the mythical pampas for a small prague pub, the cold metaphysical scholasticism for a friendly unassuming dabbling.
• 
  Pavol Hardos

  Nič tu nefunguje, pohromade to drží len na dobré slovo. Jednou interpretáciou je, že hlavná postava vplyvom fragmentárneho fantasy trpí jedno leto krátkym pominutím mysle (ak teda autor naozaj neočakáva že budeme brať vážne hlúposti o náhlom rozšírenom vnímaní a prúde vesmíru), trpiac touto nediagnostikovanou duševnou poruchou všeličo zažije a napokon sa cíti lepšie a veci sa vrátia do starých kolají (spoiler!). Ak je táto interpretácia mylná, tak uberte z hodnotenia ešte jednu hviezdu. Nakoniec, na lúštenie tajničky z dodatku už som nervy nemal.
• 
  Pavel vitsoft Šrubař

  Francasmagořina jako by se Kundera v Paříži ožral s Houellebecqem, pak si pouštěli na YT Hovory H se Svitáčkovou dadštinou, a nakonec z toho uplácali román. Mátlatli hijál šuajrá strákong.
• 
  Arnost Stedry

  Vlastně nevím, čím začít. Slovem, které je na počátku a které zadané do Google vrátí právě jeden výsledek? Plótínem, ze kterého toto slovo vzniklo? Nebo snad umělým jazykem, ze kterého pochází? A pak tu máme ještě narážky na markionovskou gnózi, matematiku, fyziku, hudbu a mnoho intertextualních hříček včetně té o zahradě, ve které se cestičky rozvětvují. Občas jsem měl pocit, že takovýmto komprimátem lze nasytit mnoho hladovějicích příběhů.
  
  Navzdory hutnému stavebnímu materiálu se poslední Ajvazova novela čte lehce. Vytříbený, elegantní a léty vybroušený autorův styl nás nenechá nikde na holičkách výkladu a zručně nás provede poutavým příběhem vyzdobeným pamlsky z vyhlášené pařížské surrealistické cukrárny.
  
  Když dnes zadáte slovo "okotubis" do Google, vrátí se vám spousty odkazů. Většinou na recenze Lucemburské zahrady, ne však na jeho význam. Je to zvláštní, protože Ajvaz na konci své knihy sepsal návod, jak jej najít. Podotýkám návod, který se neobejde bez vaší práce. Strávil jsem příjemné sobotní dopoledne luštěním neznámého jazyka. I vám to doporučuji.
• 
  Štěpán

  Čtení to bylo překvapivě zajímavé, ale odbočka k Irině tak nějak celkově nepasovala ke zbytku knihy.
• 
  TheVampireBookworm

  Už se vám někdy stalo, že byste si přečetli nějaký smyšlený text a ten vám změnil život? Teď tím nemyslím nově nabytou informaci, která se vám bude hodit, ale něco, co vám pomůže na svět koukat novýma očima. To se stalo protagonistovi této knihy. Překlikl se, když zadával do vyhledavače slovo, našel něco, co nehledal, ale stejně mu to nedalo a musel to přečíst. Prokrastinace je šílená věc. A najednou, když šel na procházku, cosi se v jeho životě začalo měnit. Jenže co dělat s tím, když se realita změní pouze vám a ne lidem kolem vás?
  Tato tenoučká kniha nese tíhu jednoho bytí a jeho fascinaci novým světem. Moc hezky se to četlo, protože příběh v sobě skýtá odbočky do osudů jiných lidí a obsahuje fascinující smyšlené texty, grotesknost životů a absurditu některých vztahů (někde jsem četla, že magický realismus se nesmí vynášet z latinské Ameriky, tak teda ten termín nebudu používat ve spojitosti s českým autorem, ale...).
  Hlavní postavy jsou načrtnuté dobře, dá se jim věřit i kdejaká šílenost. Zezačátku mě mrzelo, že se děj odehrává převážně ve Francii a hlavní hrdinové jsou Francouzi, ale vzhledem k dalšímu ději mi to přestalo vadit a s "exotikou" jsem se smířila, protože to bylo logičtější než to všechno vystavět v české kotlině.
• 
  lubomír tichý

  Po dočtení jsem byl vážně vcelku zmatenej jak kůň v žentouru. Byl jsem zlanařen na to, že jazyk románu je básnický a pestrý, ale nevím, až na filosofující chvíle, který byly ale v dějovém kontextu dost hatla patla, žádná okázalá tresť slastného slova nepřišla. Abych nebyl jízliv, děj je čtivý a začátek o Rossově próze a naopak konec o Iriině ostrově byly výtečné. Pasáže s Claire a hlavně o 13 dnech uvěznění v Nice mi přišly alevšak decentně pofidérní :D samotná yggurština mi přišla vcelku zajímavá, sálal z ní jakýsi rytmus a líbilo se mi i zakončení, tedy její zakomponování do symfonie. Nejsem uchvácen, ale budiž, trávilo se to obstojně :)
• 
  Réza Cinka

  První kniha, kterou jsem od Ajvaze četla. Teď těžko říct, jestli mě spíš nalákala nebo odradila od dalších titulů. Rozpačitý pocit mám z celé knížky, kdy se po dočtení nedokážu ubránit tomu myslet si, že Ajvaz měl v hlavě několik nápadů a jen hledal, jak je dát dohromady.
  
  Od náhodného googlení nesmyslného slova a následné fantaskní povídky v neznámém (nepřeloženém) jazyce, přes filozofický trip vědomím, románek až k terase obývané ruskou matematičkou - v mé představě blížící se závěrečné scéně z Vesmírné odysei.
  
  Víc ani nevím, co k tomu říct. Je to ústřel, jaký jsem asi v české literatuře ještě nezažila. A to jsem si myslela, že po Stančíkovi už mě jen tak něco nepřekvapí.
• 
  Monika

  This was a really strange one. At the beginning I thought it would be a quick read because it started with a mystery, but soon after that it turned to be a bit philosophical and slow. Then there was a love segment that didn't make much sense to me, and after that it turned really creepy and wtf. The last part I didn't understand how it was connected to the rest of the story and in the end, I sadly felt like it didn't give me anything.
• 
  Nikola Bartková

  Ňam.
  
  “Nezáleží ani tak na tom, jestli se dozví, co jeho otec a matka dělali v létě před jeho početím; stačí, že se bude dotýkat věcí, jež tím létem prosákly, bude dýchat vzduch, který je nasycen prachem minulosti, bude slyšet ozvěnu řeči přízraků v hlasech rodičů a ve zvucích bytu, a možná někde v koutě narazí na příšery, které se tam ukryly […]”
• 
  Dana Filipová

  Byla jsem okouzlena. Atmosférou, jazykem, stylem. První Ajvaz a hned se mi dostal pod kůži. Tu magii umí namíchat tak akorát, občas je to na hraně všeho myslitelného, ale je to tak krásně napsaný, že člověk se rád nechá příběhem unést kamkoliv.
• 
  Nikolai

  The River of Being runs through it, but it left me rather dry.
• 
  Steklina

  Toto bylo moje první setkání s Michalem Ajvazem a musím říct, že dopadlo celkem rozpačitě. Začátek byl skvělý. Výborná atmosféra, měla jsem pocit, jako bych byla s Paulem v pařížském bytě a koukala mu přes rameno. Velmi slibná zápletka, která se postarala o napětí a touhu číst dál, podmanivý zvuk neznámého jazyka. Následoval myšlenkový trysk, který jsem nebyla schopna sledovat, ale atmosféra mě pořád ještě držela ve hře. Další vývoj událostí nijak nesouvisel s tajemstvím poodhaleném na začátku, ba naopak se od něj ještě více vzdaloval, aby se k němu už nevrátil. A to mi přišla škoda. Nepotřebuji mít na konci nečekané odhalení a vysvětlení všehomíra, ale bylo mi líto, že s podivným textem a jeho autorem se dále už nepracuje. Přesto Lucemburská zahrada nebyla tak špatná, aby mě odradila od toho, abych dala Ajvazovi ještě jednu šanci.
• 
  Marie

  Ajvaz vládne skvěle jazykem - to se mu musí nechat! Ze zcela všedního dne nás unese do světa, kde možné je všechno, kde neplatí žádná pravidla, kde se celý dosavadní život jaksi zadrhne, překlopí, obrátí vzhůru nohama a udělá několik více či méně elegantních piruet, aby se po tomto tanci na hranici šílenství zase pokorně vrátil do pokojných vod . Pokud na tuto hru přistoupíte, nudit se nebudete, A navíc je to sympaticky tenká kniha - budiž to spisovateli připsáno k dobru:)
• 
  Ludmila Kovaříková

  Nejprve mě uchvátil fantasy příběh, který Paul četl - uvažování nad hranicemi dobra a zla mezi pasážemi v neznámém jazyce. Překvapily mě popisy mystických zážitků pramenících z pochopení podstaty jazyka. Další pokračování mě však zklamalo, neviděla jsem nebo nepochopila souvislost s dalšími příběhy (Paulova milenka, pomsta manželky, příběh Iriny, Paulovo smíření s minulými zážitky)
• 
  Marcela

  Tohle bylo hodně zvláštní čtení. Pro milovníky složitých souvětí a lingvistických lahůdek to bude ráj, pro ostatní utrpení. Na začátku mě kniha nijak neoslovila, nemohla jsem se do ní vůbec začíst, jenže pak se něco zlomilo a já jsem najednou byla v druhé polovině, ani nevím jak. Velké plus má autor za zajímavé ženské postavy. Lepší než průměr, hodnotila bych mezi 3 až 4 hvězdičkami.
• 
  Lucie

  Název knihy ve mně evokoval úplně jinou představu o tom, co se bude na 172 stránkách dít. Po přečtení..ano, je to příběh..a krásně napsaný. Z hlavní dějové linie, jako větve ze stromu, pomalu vyrůstají další příběhy, které jako by neměly nic společného. A taky se mi moc líbil konec..konečně kniha bez tří teček na konci..prostě uzavřený příběh.
• 
  Radim Kučera

  Není to zlé, ale spíš, než Prázdné ulice, to už připomíná nějaký intelektuálský pokus o zpracování příběhu Lary Croft (či Indiana Jonese). Což není nutně špatně, jen tomu jaksi chybí dramatičtější vyústění, které by si to v takovou chvíli zasloužilo. Ale četba je to osvěžující, o tom žádná.
• 
  Kryštof Selucký

  Kvalitní kniha. Originální nápady, zajímavé zápletky. Oceňuji především originální a hravou práci s jazykem. Přesto se mi Druhé město líbilo více. Mimochodem - zkoušel někdo rozluštit alespoň části fiktivních pasáží na základě slovníčku na konci knihy? :)
• 
  Adela

  It was hard to read it for me because there wasn't any direct discourse
• 
  Nikola

  Je to jedna z nejpozoruhodnějších knih, kterou jsem dosud přečetl.
  Rozhodně bych ji doporučil pro další čtenáře. :-)
  
  Líbil se mi děj i zápletka. Ross, jako matematik byl skvělý.
• 
  Lukáš Cabala

  v týchto podivnostiach sa Ajvaz vyžíva. Aj sem presvitalo druhí mesto.
  za mňa dobré..
• 
  Edna Nová

  Nemastný neslaný hrdina. Nemastny neslany dej.
  Takový sci-fi psychothriller v různých koutek světa.
  Děj na ostrově mi přišel už jak nejaka přebytečná vsuvka, aby to mělo alespoň 150 stran.