Pes na ceste by Pavel Vilikovský

Pes na ceste Reviews

• 
  Marcel Uhrin

  Akoby človek prevaľoval v ústach kvalitné červené víno.
• 
  Pavel Sibyla

  "Protiví sa mi uvažovať o Slovákoch ako o národe, ale čo robiť, keď oni tak o sebe rozmýšľajú ustavične. Ak sa niekto dopustí podlosti a prídu mu na to, hneď sa beží skryť do náručia národa - nie sme na seba zlí a za slušného považujeme už človeka, ktorého niekedy za dlhých zimných večerov, keď je v televízii nanič program, v kútiku duše zamrzí, že je sviňa. Nemusí ani úprimne ľutovať a sľubovať polepšenie, stačí, ak odrapoká niekoľko otčenášov, či vlastne vlastenášov: Vlasť naša, ktorá si na nebesiach, posväť sa meno tvoje... a rozhrešenie od národa má zaručené. Dnes je na Slovensku Slovákov plná riť. Kedysi ich nebolo toľko, za to oveľa viac komunistov. Zvláštne - kam sa všetci podeli, keď obyvateľov Slovenskej republiky nijako neubudlo?"
  A tak ďalej a tak podobne. Must read, táto kniha. Síce je o autorovom najobľúbenejšom z najneobľúbenejších spisovateľov a výlete po jeho stopách do Rakúska, no nakoniec sa ukáže, že je to kniha o Slovákoch.
• 
  Book's Calling

  Vskutku zajímavá kniha, tolik témat, co autor na 155 stránkách dokázal zachytit – a přitom srozumitelně – je obdivuhodné. Hodně dobrá záležitost.
• 
  N

  "Thomas Bernhard a legkedveltebb nem kedvelt íróm" – írja és onnantól kezdve, hogy T.B. nevét megláttam a könyvben, már tudtam, hogy ez nekem tetszeni fog. És tetszett is. A szlovákság sem áll távol tőlem, mivel apám által némi tót vér is csörgedezik az ereimben. Nem ismertem ezt az írót eddig, és úgy látom, hogy nem is olvastuk sokan, de érdemes lenne. Néhány idézet nagyon megmaradt bennem: "Az egyik legnehezebb és talán legfontosabb feladat, hogy az élet különféle kacatjai közül időben ki tudjuk választani, ami igazán fontos a számunkra, és rájöjjünk, hogy konkrét és egyedi lényként mi az, amire mindenképpen szükségünk van a boldogsághoz, a többivel meg ne foglalkozzunk. Nem arról van szó, hogy erőnek erejével vissza kellene utasítanunk a jótéteményeket és élvezeteket, amelyeket a sors az utunkba sodor, csak nem kellene időt és energiát pazarolnunk a megszerzésükre. Először azonban meg kellene ismernünk önmagunkat és be kellene látnunk, hogy egyedi lények vagyunk, ám ez a fajta elmagányosodás és önmagunk lemeztelenítése nagy bátorságot igényel. Egyesek akár arcátlanságnak is neveznék."
  Vagy az, hogy: "A valóság nem igaz és nem hamis, egyszerűen csak van." Ez utóbbin azóta is gondolkodom. Van egy gyönyörűen megírt rész a könyvben, egy szeretkezés leírása 81-95 oldal. Én még ilyet sehol nem olvastam. Egyszerűen szépen tiszta.
  És, hogy miért kutya az úton? Csak a végén tudod meg, nem is felejted el soha.
• 
  Damiána

  Schopnosť Vilikovského viesť vlastnú myšlienku cez možné aj nemožné obdivujem.
  Strácam sa v jeho slovách, usmievam sa s každou vetou a neveriacky krútim hlavou nad tým, ako sa s textom majstrovsky pasuje, udržiava ho v pravidelnom tempe a cvála z témy do témy.
  Mám pocit, že každú jednu knihu šepká iba mne, ako stále nové tiché tajomstvo, ktoré je také osobné, že mu to zakaždým zožeriem.
• 
  Michaela Novosadova

  Niekedy sa netreba nutit docitat knihu do konca. Toto bol jeden z tych pripadov.
• 
  Jan Němec

  Ke konci své novely Pes na cestě si Pavel Vilikovský (1941) stýská: „Ani takové knihy – katedrály, jaké se vydávaly kdysi, dnes už nenajdeme; dnes vycházejí takové ty moderní kostely: pěkné na pohled, světlé a útulné. Dá se v nich příjemně posedět, ale věřit se v nich nedá.“ Jistě, ani Vilikovského novela žádnou gotickou katedrálou není. Vilikovský je jiný typ, čeká na prahu svého domu. Nejsou už snad knihy – katedrály, ale stále jsou knihy – obydlí, kam se dá bez obav vejít a rozmlouvat s inteligentním autorem dlouho do noci. V této novele Vilikovský hovoří hlavně o Slovácích, literatuře a jednom pozdním milostném vzepětí. Právě na onu patnáctistránkovou milostnou scénu láká v knihkupectvích páska přes knihu jako na nejsugestivnější ve slovenské literatuře. Podobné superlativy jsou vždy podezřelé, ale ta scéna skutečně stojí za přečtení. Těžko říct, zda je nejsugestivnější či nejkrásnější, ale rozhodně je sugestivní a krásná. Takových míst je však ve Vilikovském víc. Patří mezi ně třeba vykreslení Hemingwaye či Faulknera na základě jejich hlasu, nebo úvaha o tom, že jedinou skutečností knihy je čtenář.
• 
  Ria Gehrerová

  Len malá poznámka pod čiarou: Troška ma štvalo, že autor si v celej knihe len matne spomínal na to, čo "tuším XY povedal/a" o tom a tom, a následne nasledovala 15-riadková citácia. Sa mi potom zdala taká tá ľahostajnosť rozprávania trocha hraná.
• 
  Zéro Janvier

  J’enchaine actuellement la lecture de romans reçus en service de presse par l’intermédiaire de NetGalley.fr, avec des fortunes diverses : Le monde à nos pieds de Claire Léost m’avait beaucoup plu, avant que Je veux rentrer chez moi de Dominique Fabre ne m’indiffère presque totalement.
  
  Cette fois, il s’agit d’un roman intitulé en français Un chien sur la route, traduction française d’un livre en slovaque de Pavel Vilikovsky, un auteur que je ne connaissais pas du tout mais qui est semble-t-il l’un des grands écrivains slovaques contemporains, si ce n’est le plus grand.
  

  
  Juste après la chute du mur de Berlin, un intellectuel slovaque obsédé par Thomas Bernhard sillonne « l’Europe des alentours » de son pays, principalement l’Autriche et l’Allemagne. Plus ou moins officiellement chargé de promouvoir sa culture nationale, ce « Slovaque officiel » rencontre des publics au mieux curieux, sinon franchement indifférents. Jusqu’au jour où sa route croise celle de la troublante Grétka, une Autrichienne installée aux États-Unis.
  
  Roman du dépaysement, Un chien sur la route est également une déclaration d’amour joyeuse à la littérature.
  

  
  Nous suivons donc le périple d’un éditeur slovaque qui parcourt principalement l’Autriche et l’Allemagne dans une sorte de tournée de promotion de la littérature slovaque, peu de temps avec la chute du mur de Berlin.
  
  Malheureusement ce récit m’a profondément ennuyé. Hormis quelques passages plus marquants sur la littérature ou la notion de nation, j’ai eu l’impression de suivre de longs bavardages sur des sujets pas forcément passionnants, notamment sur la question de la nation slovaque. Je connais mal la culture slovaque et son histoire, mais je ne pense pas en avoir appris beaucoup plus en lisant ce roman, tant il m’a semblé s’adresser à un public déjà connaisseur.
  
  J’ai insisté pendant les deux premiers tiers du livre mais j’ai fini par parcourir le dernier tiers en sautant certains passages, tant cela m’ennuyait.
  
  C’est donc une nouvelle déception avec cette lecture qui m’a ennuyé et que j’ai eu du mal à terminer malgré toute ma bonne volonté.
• 
  Klaudi

  Chcem či nechcem, bola som nútená rozmýšľať nad výletom do Rakúska. Žial, nebývam v Bratislave, takže Viedeň odo mňa nie je na skok, ale láka ma odvtedy, keď prvé, čo som zbadala na rakúskom letisku boli všadeprítomné reprodukcie Klintovho Bozku. Palác Belvedere, tras sa! Musím to však stihnúť do februára 2022. Vilikovský zdieľa môju záľubu v katedrálach a kvalitnej literatúre, teší ma jeho postoj k lekárom (personal reasons), ale narozdiel od neho si v Budapešti nepripadám ako doma. Napriek tomu, že viem plynule po maďarsky (a rozumiem recenzii pod môjou, ktorá si pochvaľuje opis milovania - ja som ním nebola až taká unesená, ale sama roky rokúce tvrdím, že "vták" je nesmierne vtipné pomenovanie pre úd. Aj samotný úd je vtipné pomenovanie pre úd), v Budapešti som sa doma necítila. Kniha bola nesmierne aktuálna vzhľadom na to, že menej ako mesiac dozadu som ja sama navštívila Budapešť a Viedeň (ské letisko).
  Pozdávali sa mi aj autorove esejistické úvahy, knihe však chýbala hravosť Letmého snehu, kapitoly boli trochu ťažkopádnejšie, no zato pravdivé. A znova sa mu podarilo, vystihnúť jednu z mojich slabých stránok. Averziu voči manželstvu a iným záväzkom voči druhým. Možno som pre niekoho Lebensmensch, ale existuje niekto taký aj pre mňa? Niežeby nebol kto, ale neviem, či by som o to stála. Ja mám len Lieblingsmensch, ako spieva Namika. Nie nadarmo to bola hitovica môjho leta v roku... ktoromže roku to vlastne bolo? No idea.
  A viete čo? Možno na toho Oeda Kuipersa pôjdem. To len tak, medzi rečou. Pozrieť rakúsku muzikálovú scénu. Vzdať hold Vilikovského pamiatke.
• 
  Audrey RZR

  Une première rencontre prometteuse avec la littérature slovaque.
  
  Dans Un chien sur la route de Pavel Vilikovsky, nous suivons les pérégrinations d'un homme, rédacteur-éditeur, envoyé sur les routes d'Europe centrale pour promouvoir la littérature de son pays, la Slovaquie.
  
  L'auteur évoque, par l'intermédiaire de son personnage principal un brin existentialiste, l'histoire d'un petit pays méconnu (pour ne pas dire méprisé). L'écriture est imagée et le style singulier, l'intrigue réaliste mais originale.
  
  Les différentes réflexions des personnages quant aux relations transnationales, à l'identité slovaque, à l'influence du communisme sur la culture, sont passionnantes.
  Bien entendu, il est aussi question de littérature. Notre émissaire slovaque étant éditeur et amoureux des lettres, les références bibliographiques sont légion et les anecdotes historiques très intéressantes (notamment en ce qui concerne l'édition).
  Avec un regard lucide et pessimiste sur l'avenir des acteurs du livre, le narrateur alerte le lecteur quant à la mort lente et dangereuse de la littérature.
  
  Alors soyez curieux et laissez-vous surprendre par les littératures du monde.
• 
  Róbert Šedivý

  Román PES NA CESTE (2011) od Pavla Vilikovského sa dá čítať ako:
  
  - road trip psa na ceste po Rakúsku (autor: asi XY)
  
  - road trip psa na ceste po Rakúsku s ľúbostným prívlastkom (autor: asi XY)
  
  - denník psa na ceste po Rakúsku (autor: asi XY)
  
  - esej o špecifikách národných (autori: asi XY + určite Vilikovský)
  
  - zbierka cudne utajených fejtónov (autori: asi XY + určite Vilikovský)
  
  - vyznanie lásky k literatúre s ironickým dnom (autor: určite Vilikovský)
  
  Román však možno čítať ako žánrovú a tematickú skladačku, z ktorej si pozorný čitateľ vydoluje to svoje. Tak to autor istotne chcel. Spomínam si, čo mi povedal literárny kritik Vladimír Petrík ešte v roku 2010: „Vilikovského akosi nevieme uchopiť. V ničom nie je apriórny.“
  
  Dnes, pár dní po autorovej smrti, uvažujem o tom, že možno práve v tom ako nebyť apriórny bola jeho najväčšia apriórnosť.
  
  Každopádne, v ceste za akýmkoľvek čitateľským názorom stoja jednotlivé vety. A tie Vilikovského sú v každom ohľade skvelé.
  
• 
  Kiatoulu

  Je n'ai pas aimé ce livre. Principalement parce que je n'ai pas les références culturelles je pense. Et le protagoniste principal est obsédé par un auteur que je ne connais pas et je suppose qu'il y a des clins d’œil à cet auteur mais idem sans les références c'est impossible à capter. Je voulais découvrir la littérature slovaque, c'était pas le bon choix...
• 
  Martina Mazuchova

  Vtipné a trefné pomenovanie vlastností Slovákov. Asi len Vilikovský to takto bravúrne a s nadhľadom dokáže a pritom nikoho neurazí, skôr zamieri priamo na cieľ. A k tomu si robí žarty, že ako umelci tvoria napriek tomu, že ich nikto nechce čítať a píšu len preto, aby sa mohlo ich dielo prezentovať a diskutovať.
• 
  Diana

  Touto knihou som sa naučila veľa o slovenskom národe, kultúre, literatúre a mentalite. Milujem tieto krásne vyjadrené myšlienky. Mal by si ich prečítať každý Slovák.
• 
  Jirka Slavik

  Kniha Pes na ceste by se mohla označit za esejistickou novelu. Vilikovského vypravěč a hrdina v jedné osobě Iks Ypsilon se zde vydává na cestu po Rakousku po stopách spisovatele Thomase Bernharda. Na této cestě potkává rakouskou emigrantku Margarethe, se kterou prožije krátký románek, jenž vede i k velmi otevřeně a bez skrupulí napsané kapitole o jejich sexuálním hotelovém dobrodružství. Tato hlavní příběhová linie se střídá s úvahami nad několika tématy plynoucích rovněž z Vilikovského (a vypravěčova) profesního zájmu v překladatelství a knižním redaktorství. Autor zde komentuje některé ze svých spisovatelských hrdinů (Hemingway, Faulkner, Saroyan, Wolfe a mnoho dalších) a rozvíjí mnohé literární i teoretické myšlenky. Intertextuální síť je v knize poměrně spletitá a v tomto prvku je novela vpravdě postmoderní, ačkoliv od jiných rysů postmoderny je oproti předchozí autorově tvorbě relativně oproštěná. Jinde se vypravěč zamýšlí nad jednotlivými národními charaktery středoevropských zemí, především Slováků, ale také Maďarů a v konfrontaci s Bernhardem také Rakušanů, přičemž je mu vlastní ironický, někdy až sarkastický tón a nebojí se nabourávat tradiční předsudky a lichotky o Slovácích, jejich národních hrdinech a vlastní identitě. Hrdina trpí pocitem méněcennosti a smiřuje se s vlastní "nevýjimečností" (narozdíl od Bernharda). Název knihy a pointu vnukla autorovi zpráva v rozhlase o bloudění zoufalého psa. Vilikovský však nerozumí tomu, jak mohli v rozhlase vědět, že je pes zoufalý. To je možná zároveň metaforou k celému putování, přičemž bychom se nad zmiňovanou zoufalostí, která občas v jeho myšlenkách rezonuje, měli mít na pozoru.
• 
  Toolshed

  "Mám rád tieto mlčanlivé dejiny; poznajú svoje miesto a nedožadujú sa pozornosti, ale dovolia nám, aby sme ich pohladkali, a človek tým dotykom získa od seba odstup - pochopí, že prítomnosť je len jediná kvapka v neustávajúcom mrholení času."
  
  Sled myšlienok anonymného knižného redaktora, ktorý drží pohromade hlavne vďaka štylistickej a kompozičnej bravúre Pavla Vilikovského. Kostru tvorí rozjímanie o identite, či už národnej, alebo literárnej, ktoré sa prelína s krátkym, no intenzívnym príbehom ak nie citového vzplanutia, tak aspoň nevšedného ľudského zblíženia. Vilikovský je autor, u ktorého treba dôsledne odlišovať jeho-autora od rozprávača-postavy, ktorá často vyjadruje myšlienky až príliš poznačené paušalizovaním a emocionálnou predpojatosťou na to, aby sa dali považovať za skutočne pravdivé - až na to, že ony pravdivé sú, aspoň v kontexte knihy, pretože rozprávač je s nimi skrz-naskrz stotožnený, v jeho ponímaní sú tou jedinou prípustnou realitou. A tak sa stane, že úvahy začnú byť miestami trochu zdĺhavé a že rozprávač (čo bolo istotne aj Vilikovského zámerom), ktorý sa vo svojich dumkách čoraz častejšie vracia k spisovateľovi Thomasovi Bernhardovi a jeho žlčovitým výlevom voči rakúskemu ľudu, pácha takú istú "krivdu" voči Slovákom a po niekoľkostranovom výpade voči slovenským charakterovým nešvárom značne pokrytecky dodáva: "Nechce sa mi rozmýšľať o Slovákoch ako o národe." Je to teda kniha, ktorá zodpovedá svojmu rozprávačovi - intelektuálska, vnútorne rozpoltená, citlivo vnímavá a plná spomienok. A predchnutá neopakovateľnou Vilikovského metaforikou a jazykovou zdatnosťou.
• 
  Stephane

  Un éditeur slovaque fait connaître la littérature de son pays en Autriche et en Allemagne et partage ses réflexions en s'accompagnant de références littéraires, d'auteurs américains (Faulkner, Hemingway, Fitzgerald) dans leur relation à leur éditeur, Thomas Bernhard sur un certain caractère autrichien, associées à des propos mordants sur la nation slovaque s'adaptant aux différents régimes lors de son histoire. A cela, il livre quelques réflexions d'ordre existentiel, un peu lassantes sur la fin, et également sur le corps vieillissant lors d'un épisode amoureux à la fois tendre et cruel de désabusement. Excepté la francisation des mots slovaques, une bonne traduction à l'écriture fluide.
• 
  Lenka Macsaliová

  Aj keď s ťažkým srdcom to hodnotenie...
• 
  Barbora

  Výborné!
• 
  Eva Staněk

  Thomas Bernhard. Můj nejvíc oblíbený autor z těch nejméně oblíbených.